Obec Veliká Ves
Obec Veliká Ves

Historie Podlesic

   Podlesice leží v rovině, mírně se svažující k jihu a jihozápadu, v nadmořské výšce kolem 295 m. Prochází jimi silnice z Vilémova do Chotěbudic. Od Kadaně jsou vzdáleny 11,7 km na JJV a od Podbořan 9,9 km na SZ. Poblíž jsou zbytky bývalé vesnice Mladějov, která ležela mezi Podlesicemi a Chotěbudicemi.

   Na katastru Podlesic byly nalezeny doklady osídlení z neolitu (kultury s lineární a vypíchanou keramikou) a od doby bronzové bylo území osídleno prakticky nepřetržitě. Významné nálezy patří především kulturám únětické a knovízské z doby bronzové, dále době halštatské, římské a ranému středověku - době hradištní.

   Ant. Profous uvádí první zmínku o Podlesicích až k roku 1352, kdy byly nazývány již Podlessicz. Tento název se dál příliš neměnil, jen v 16. a 17. století se vyskytovaly také tvary Podletitz a Podleticze. Vznik tohoto jména lze vysvětlit dvojím způsobem: buď příponou -ice k mužskému osobnímu jménu Podles, tedy ves lidí Podlesových, Podlesiců, nebo - a to je pravděpodobnější, že název označoval ves lidí, bydlících pod lesem.

   Ves Podlesice, kdysi Bultitz nebo Buititz, existovala však mnohem dříve než uvádí A. Provous. Již roku 1196 je na listině, kterou mašťovský vladyka Milhost daroval cisterciáckým mnichům z Waldssasenu řadu vesnic, podepsán jako svědek Lutherus de Buititz, člen rytířské rodiny, sedící na podlesické tvrzi.

   Podlesice mají nepravidelný půdorys s obdélníkovou návsí. Na návrší nad návsí stojí kostel sv. Vavřince, pravděpodobně z doby kolem r. 1200. Původně byl obklopen dnes již neexistujícím hřbitovem. Roku 1375 byl již zdejší kostel farním a Podlesice tehdy patřily Janu z Podlesic. On sám nebo jeho dědici prodali na počátku 15. století zdejší majetek Jindřichovi z Dubé a na Dražicích. Šlechtický rod z Podlesic však tím nezanikl, kolem roku 1480 vedl spory jistý Břetislav z Podlesic s Janem z Janovic a na Petrohradu o majetek v Kryrech.

   Později, roku 1514 se Podlesice dostaly k Novému Šumburku, který tehdy patřil Oplovi z Fictumu, stejně jako hrad Egerberk nebo např. Pětipsy a Vintířov. Fictum byl dostatečně zámožný, ale jeho touha po bohatství stále rostla. Proto si zřídil tajnou penězokazeckou dílnu. Věc se však prozradila a Opl z Fictumu utekl před trestem do ciziny. Jeho majetek byl králem zabaven a roku 1532 propůjčen hraběti Šlikovi. Roku 1545 pak Ferdinand I. Podlesice s dalším majetkem Albrechtu Šlikovi odstoupil za svůj dluh 15 000 kop.

   Komu přesně Podlesice v dalších desetiletích patřily, se zatím nepodařilo zjistit, záznamy chybějí. Jisté ale je, že po Bílé hoře byly r. 1622 zabaveny s dalším majetkem Vilémovi Vojtěchovi Doupovci z Doupova za jeho účast při defenestraci královských místodržících a službu ve stavovském vojsku. Tehdy patřily Podlesice ke statku Vilémov a předtím i s Vilémovem také Doupovcům. Tyto statky od české koruny koupil r. 1623 Jan Zdeněk Vratislav, hrabě z Mitrovic.

   Berní rula, která roku 1654 zachycovala v našich zemích stav majetků po třicetileté válce, uváděla, že statek Podlesice se skládá ze tří vesnic, patřících k Vilémovu: Podlesic, Konic a Sedlce. Stále ještě patřily hraběti z Mitrovic, ale nebyly na tom zrovna nejlépe. Žilo tam tehdy 8 sedláků, z nichž 1 měl grunt pustý a celkem měli jen 14 potahů, 11 krav, 12 jalovic, 31 sviní a 1 kozu, ačkoliv mohli mít podle údajů Berní ruly dobytka mnohem více. Ještě hůře na tom bylo 6 chalupníků, všichni měli chalupy pusté a celkem měli jen 1 jalovici a 1 kozu. Kromě nich žil ještě na obci 1 bezzemek a ten neměl žádný dobytek. Konečné hodnocení Berní ruly znělo: Ta ves na stavení špatná, rolí pšeničný, luk na mále, živnost jich z dobytka a polí.

   Po smrti hraběte z Mitrovic zdědil majetek r. 1659 jeho zeť Jan Karel Hložek ze Štampachu, ale již r. 1662 koupil Mašťov i Vilémov s Podlesicemi hrabě Jan František Goltz (Golč) a ihned obě panství spojil. Tím se Podlesice dostaly k Mašťovu. Páni z Golče patřili k velmi tvrdým pánům, krutě vysávajícím poddané. Za nich byla povinná robota v zimním čase od 7 do 16.30, v letních dnech od 3.45 do 20.15 večer. Protože v neděli se pracovat nesmělo, na obdělávání vlastních políček pak poddaným zbývaly jen noci.

   Roku 1835 koupila panství hraběnka z Ditrichštejna a o 10 let později hrabě Eugen Karel Czernin (Černín) z Chudenic. Když se pak r. 1850 staly obce samostatnými správními jednotkami, zůstal Černínům v Podlesicích jen statek č.p. 1.

   Dnešní podoba původně gotického kostela sv. Vavřince pochází z roku 1701, kdy byl kostel i fara zcela nově upraven v barokním slohu na náklady rytíře Golče. V podvěží byla částečně zachována gotická klenba. Kostel je jednolodní s trojboce zakončeným presbytářem, s mohutnou hranolovitou věží se sakristií v přízemí na severní straně a předsíňkou v západním průčelí. Fasády jsou členěny lizénovými rámci a pilastry, západní průčelí je rovné, členěné podloženými pilastry s římsovými hlavicemi a završeno štítem s trojúhelníkovým nástavcem. Hlavní oltář je z 2. poloviny 17. století. Oba postranní oltáře P. Marie a sv. Anny pocházejí nepochybně ze starého zařízení kostela před úpravou v r. 1701. Oba jsou prací téhož autora a patří spolu s kazatelnou z konce 17. stol. k nejcennějším památkám zdejšího kostela. Ve věži kostela jsou dva zvony - jeden z roku 1489 a druhý z roku 1524. Malý zvon z roku 1489 o váze asi 380 kg měl český nápis "Pane Buezie, racz daru téhoz zehnati. Letha buezicho tisiceho čtyerskeho osmdesateho devateho. Amen."

   F. Schmied ve svých dějinách obce Podlesice z 30. let 20. století poznamenává, že k položení základního kamene kostela došlo pravděpodobně v době Opla z Fictumu v letech 1514 - 1530. Ukazuje prý na to náhrobek s fictumovským znakem a letopočtem 1514, uložený v sakristii. To ale neodpovídá skutečnosti, že kostel v Podlesicích v té době již dávno stál. Letopočet 1514 se musí vztahovat k něčemu jinému než položení základního kamene.

   Na přelomu 16. a 17. století byl kostel protestantský, roku 1617 je zde uváděn protestantský farář Petr Schlegel. Po Bílé hoře byl znovu katolický a v letech 1623 - 1723 byl filiálním ke kostelu ve Vilémově. Pamětní kniha fary začíná až rokem 1723, kdy zde byla fara obnovena. Jsou v ní zaznamenány všechny opravy kostela - k první větší došlo r. 1862. Od roku 1901 se opakují zápisy o nutnosti rozsáhlé opravy, protože "do kněžiště při příležitosti deště prší a zdi jsou nasáklé vodou". Roku 1904 se přikročilo k částečným opravám, ale na důkladnou opravu musel kostel čekat až do roku 1910. Poslední větší oprava kostela před 2. svět. válkou proběhla r. 1938. V horní části návsi, pod ohradní zdí kostela, lemované 16 lípami, stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1775. Uvedený letopočet je na soklu. V roce 1999 byly tyto lípy vyhlášeny za chráněné stromy pod názvem "Podlesické lípy". U ohradní zdi, v prostoru mezi ní a kostelem, jsou 2 náhrobky ze zrušeného hřbitova, který obklopoval kostel a torzo Madony, přemístěné sem od silnice do Vilémova, od nájezdu na polní cestu k radonickému vodojemu. V seznamu kulturních památek je zapsán také areál fary č.p. 8. V okolí Podlesic se zachovaly ještě 2 křížky - u výjezdu na Vilémov a u nájezdu na polní cestu k radonickému vodojemu. V seznamu kulturních památek je zapsán také areál fary č.p. 8. V okolí Podlesic se zachovaly ještě 2 křížky - u výjezdu na Vilémov a u nájezdu na polní cestu ze silnice do Chotěbudic - a za č. p. 10 u polní cesty do Vojtěchova jsou Boží muka.

   Roku 1787 bylo v Podlesicích podle Schallerovy topografie 45 domů. Poslední z Golčů se v prosinci 1792 zastřelil a panství zdědil Vojtěch Mladota ze Solopysk. To se ale poddaným žilo přece jen o něco lépe, protože roku 1781 zrušil císař Josef II. nevolnictví a tím podstatně rozšířil osobní svobody poddaných. 

     Založení školy spadá do 16. století. Tehdy ještě neměla svoji budovu, vyučovalo se střídavě v různých domcích vesnice. Tzv. stará škola v č.p. 7 byla postavena na konci 18. století a v r. 1872 byla otevřena v č.p. 12 druhá třída. Roku 1883 byl položen základní kámen k nové školní budově a již v dalším roce se v ní začalo vyučovat . Za další dva roky se musela otevřít třetí třída.

   Začátkem 20. století byla v Podlesicích již také obecní knihovna s více než 200 svazky. Obyvatelstvo se zabývalo převážně zemědělstvím. Vlastních zemědělských usedlostí zde však bylo málo, lidé většinou pracovali na statku Černínů. Pěstoval se hlavně ječmen, pšenice, žito, cukrová i krmná řepa a pícniny. Značně zde bylo rozšířeno také ovocnářství - z 3 500 ovocných stromů byla téměř polovina švestek. Také chov včel zde byl dost rozšířen.

   Dolování hnědého uhlí, které u Podlesic také začalo, muselo být brzy zastaveno pro velké množství spodní vody.

   V dubnu 1919 byl přijat rámcový zákon o pozemkové reformě, který rozhodl o záboru pozemkového majetku nad 150 ha zemědělské půdy. Byl doplněn dalšími zákony a tato reforma pak probíhala postupně až do 30. let. Protokolem z roku 1927 byl z velkostatku Krásný Dvůr - Mašťov, patřícího ještě stále Černínům, vyčleněn také zbytkový statek č.p. 1 v Podlesicích o výměře 114,786 ha a přidělen Janu a Ludmile Vernerovým.

   Málokdo asi ví, jak taková přídělová listina vypadala. Byl to vždy rozsáhlý spis, obsahující přesně nejen katastrální čísla přidělovaných pozemků a stavebních parcel, soupis budov, zařízení, dobytka, ale také dlužní úpisy, kterými byl majetek zatížen nebo výčet povinností "přídělců". Patřila mezi ně např. péče o stromořadí a rázovité stromy v krajině, vysazování dalších stromů a keřů, které by sloužily za úkryt ptactvu a zvěři, povinnost majetek pojistit a řádně se o něj starat, ale také převzít určený počet zaměstnanců, dodržet jejich pracovní zařazení a nepropustit je bez velmi vážných důvodů. K těm patřilo např. trvalé opilství, týrání svěřených zvířat, krádež, ale i nakažlivá nebo odpor vzbuzující nemoc, trvá-li déle než 4 týdny. Do pozemkové knihy byla tato přídělová listina vložena v červnu 1931.

   Po 2. svět. válce byly Podlesice samostatnou obcí v okrese Podbořany. Řada zdejších usedlostí byla přednostně přidělena volyňským Čechům, vojákům Svobodovy armády. Jejich manželky a děti přijely o něco později. Škola zde byla otevřena 1. 3. 1946 jako jednotřídní s 23 žáky. Chodily tam děti od 1. do 5. postupného ročníku, starší děti dojížděly do Vilémova. Práce učitelky na podlesické škole nebyla lehká, na začátku tam bylo dost dětí ze smíšených manželství, které neuměly česky a také volyňské děti měly potíže s češtinou. Jimi se ale počet žáků zvýšil na 42, takže musela být otevřena 2. třída. Do zdejší školy chodily také děti z Vitčic, Nových Třebčic a Chotěbudic. Pak však dorostly, přešly na jinou školu a do učení a žáků ubývalo. V roce 1966 byla škola již opět jednotřídní a roku 1974 byla zrušena.

   Při územní reorganizaci v r. 1960 byly Podlesice převedeny do okresu Chomutov a sloučeny s Velikou Vsí. Bývalý statek Vernerových byl dávno převzat st. statkem, který v Podlesicích zřídil také mateřskou školu, sloužící celé obci Veliká Ves. Bylo zde tehdy již také pohostinství, prodejna smíšeného zboží a od dubna 1986 byly v budově bývalé školy i kanceláře MNV, dnes obecního úřadu, přestěhované sem z Veliké Vsi. Poštu sem dováží z Podbořan, za lékařem se ale jezdí do Radonic.

   Podlesice jsou sice malou, ale hezkou vesničkou, které k plné spokojenosti scházel jen vodovod. I ten se však začal v r. 1992 budovat. Ve stejném roce byl vrácen dceři p. Nebeské, rozené Vernerové, bývalý zbytkový statek č. p. 1. Původní obytná budova č.p. 1 a přilehlé budovy byly již zbourány a na jejich místě je postavena nová obytná budova se 2 bytovými jednotkami. Na statku teď hospodaří syn restituentky p. ing. Vojtěch Šašek. V letech 1993--1996 provedl generální opravu. Již roku 1994 byla dostavěna a zkolaudována jeho rodinná farma. Ke svým pozemkům si pronajal ještě další a stal se tak jedním z největších soukromě hospodařících zemědělců v oblasti Radonicka. Také statek č.p. 64 byl v restituci vrácen rodině Hrubcocvých.

   V současnosti již mají Podlesice nejen vodovod a kanalizaci, ale i čističku odpadních vod, soukromou prodejnu potravin, pohostinství. Mateřská škola byla zrušena v roce 1999. Oprava kostela byla dokončena také v roce 1999. Dne 25. 2. 1999 byly do měděné schránky vloženy a zaletovány zápisy, dokumenty, noviny a peníze a uloženy do kopule věže kostela.

    Následující tabulka ukazuje vývoj počtu obyvatel a trvale obydlených domů:

Rok 1869 1880 1900 1910 1921 1930 1950 1970 1991 2000 2011
Obyv. 334 391 374 354 361 333 128 69 51 59 62
Domy 48 52 62 61 63 65 42 23 16 19 24

   V roce 1921 zde žilo kromě 355 Němců také 6 Čechů.  

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání

Czech Point

czech point

Propagace

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Svátek

Svátek má Josef

Roční plán svozu odpadů v obci

Březen 2024
Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29
1
2 3
4
5 6 7
8
9 10
11 12 13 14
15
16 17
18 19 20 21
22
23 24
25 26 27 28
29
30 31

Mobilní aplikace

mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu na svých chytrých telefonech. Využívejte naši novou mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Volně ke stažení:

google-play-download

app-store-download

Aktuální počasí

dnes, úterý 19. 3. 2024
jasno 11 °C 1 °C
středa 20. 3. skoro jasno 13/4 °C
čtvrtek 21. 3. slabý déšť 15/7 °C
pátek 22. 3. zataženo 12/8 °C
Vesnice
SDH Podlesice - Facebook

Diakonie BroumovÚstecký krajMikroregion Radonicko