Obec Veliká Ves
Obec Veliká Ves

Historie Nových Třebčic

Nové Třebčice

   Nové Třebčice leží v jižní části chomutovského okresu v nadmořské výšce kolem 290 m. Od Kadaně jsou vzdáleny 12 km na JV, od Vilémova vzdušnou čarou 3,5 km také JV směrem, ale po silnici je to přibližně 5 km. Od Veliké Vsi, ke které patří, jsou vzdáleny rovněž 5 km, ale na SZ. Prochází jimi silnice z Podlesic přes Vitčice do Veliké Vsi. Vesnice leží zčásti na jižním svahu Račetické plošiny, svažující se k Vitčickému potoku, zčásti v nížině, vybíhající na jih od potoka. Ten protéká návesním rybníkem a teče dále k Širokým Třebčicím.

   Nejstarší zprávy o vsi Nové Třebčice chybí. Teprve z listiny Jindřicha z Dubé z roku 1408 se o nich s nedalekými Vitčicemi dovídáme. Jsou v ní nazývány Salmansz Trebetitsch a oběma vsím se listinou dostalo určitých svobod, zejména v oblasti poddanských povinností vůči vrchnosti. Touto česky psanou listinou, vystavenou o Svatodušních svátcích r. 1408, přenechal Jindřich z Dubé Třebčickým také 14 lánů (1 selský lán byl něco přes 18 ha) polí a luk za roční poplatek 2 kopy a 16 pražských grošů za lán. Polovina částky měla být vždy zaplacena na sv. Jiří, druha na sv. Havla. Výslovně tam bylo uvedeno, že lidé vesnice, jejich dědicové a potomci jsou navždy zproštěni všech robotních povinností i jiného zatížení. To znamenalo, že obyvatelé Třebčic obdrželi svobody, jaké žádná jiná vesnice kromě nich a Vitčic v této oblasti neměla. Každý zdejší sedlák byl právoplatným majitelem svého movitého i nemovitého majetku, směl s ním libovolně nakládat, prodat nebo odkázat. V případě úmrtí, kdyby nebyli dědici z rodiny, neměl majetek přejít na vrchnost, jak bylo tehdy zvykem, ale vše měl zdědit nejlepší přítel nebo přítelkyně. V právních věcech se vesničané měli obracet na soud města Kadaně.

   V dalších letech 15. století byly Třebčice, nazývané již Deutschtrebetitsch, v majetku pánů z Lobkovic a roku 1490 jsou počítány do příslušenství hradu Hasištejna. Počátkem 16. století (1518 - 1530) je vlastnili Fictumové a spravovali je z Pětipsů. Po známé příhodě s penězokazeckou dílnou byl majiteli panství Oplovi z Fictumu Ferdinandem I. majetek zabaven a později předán hraběti Albrechtu Šlikovi nejdříve do zástavy, r. 1545 do držení. Ten je připojil ke svému vintířovskému panství. V Deskách zemských jsou v té době uváděny jako Niemeczky Trzebczicze.

   Roku 1600 potvrdil Třebčicím stará práva hrabě Bedřich Šlik, pán na Plané, Hauenštejnu a Krásném Dvoře, aniž by je něčím omezil. Vesnice se pak stala na dlouho součástí panství Krásný Dvůr. Bedřich Šlik zemřel roku 1611, ale již 2 roky předtím předal Krásný Dvůr své manželce Marii, rozené ze Šumburku. Ta se znovu provdala za Šimona Údrčského z Údrče, který se tak stal majitelem panství.

   Nová vrchnost začala od svých poddaných vyžadovat práce, od kterých byli starým privilegiem osvobozeni. Obyvatelé Německých Třebčic se sice odvolávali na svá stará práva, ale spory s vrchností se dlouho vlekly. Karel Údrčský jim dokonce za trest zabavil dobytek a prodal jejich 30 prasat. V září 1615 byl konečně uzavřen v Praze smír, podle kterého se poddaní zavázali, že v tomto roce ještě požadované práce bezplatně vykonají, ale po další roky jim vrchnost bude za práci milostivě něco málo platit.

   Karel Údrčský se zapojil do stavovského povstání a po jeho porážce byl za to odsouzen ke ztrátě poloviny svého majetku, tzn. statku Buškovice a statku Krásný Dvůr, ke kterému Nové Třebčice stále ještě patřily. Oba statky pak po zabavení prodala královská komora 3. listopadu 1625 manželce Údrčského Marii za nižší cenu než bylo původně stanoveno, protože bylo přihlédnuto k tomu, že tyto statky náležely dříve vlastně jí.

   Nakonec však museli Údrčští pro nesmírné zadlužení majetek prodat. Krásnodvorské panství koupil Václav Michna na Postoloprtech, který je ale obratem ruky r. 1649 prodal hraběti Heřmanu Černínovi z Chudenic. Za něho došlo k dalšímu přitvrzení robotních povinností a obyvatelé Německých Třebčic byli již považováni za normální poddané se všemi povinnostmi.

   Podle Berní ruly žilo v roce 1654 ve vsi 10 sedláků, 6 chalupníků a 1 tzv. zahradník. Jeden z chalupníků byl kovářem. Třicetiletá válka ale Německé Třebčice značně poškodila, jak dokazuje skutečnost, že po ní zůstalo ve vsi 6 usedlostí pustých a další vyhořelé. Na tak malý počet nepoškozených usedlostí tam ale bylo poměrně dost dobytka: sedláci měli celkem 29 potahů, 17 krav, 27 jalovic, 41 ovcí, 72 sviní a 10 koz. Chalupníci měli 6 potahů, 7 krav, 7 jalovic, 26 ovcí, 21 sviní a 1 kozu. Zahradník měl jen 2 kozy. Závěrečná poznámka Berní ruly uvádí: Ta ves na stavení mimo spálená místa může býti, luk s potřebou, rolí dobrý pšeničný, živnost jejich z dobytka a rolí. Však v létu minulém 1654 od krupobití na obilí velikou škodu vzali.

   Robotní patent Leopolda I. z roku 1680 poddaným aspoň trochu život ulehčil. Zakazoval práci o sobotách a nedělích a robota nesměla trvat déle než 3 dny v týdnu. Ovšem o žních nebo jiných naléhavých případech se stejně muselo pracovat podle potřeby.

   Po vydání robotního patentu došlo na černínských statcích ke vzpourám sedláků, protože vrchnost bez ohledu na patent vyžadovala dále stejné množství nebo i více práce. Obyvatelé Německých Třebčic a Vitčic se ke vzpouře nepřidali, obrátili se přímo na vrchnost a dosáhli toho, že 7. 4. 1683 se hrabě Jakub Černín zavázal, že jim roboty již nebudou zvyšovány.

   Když však vesnici koupil Jan Procházka z Prahy, začal on i jeho nástupci vyžadovat další práce bez odměny - jako třeba odvoz obilí a stavebního dříví do různých vzdáleností, nebo odvoz a prodej velkého množství ryb ze zdejších rybníků. V případě, že neutržili vrchností stanovenou částku, museli rozdíl doplatit z vlastních peněz. Nakonec museli kosit obilí nejen na polích Krásného Dvora, ale i Sadčic a Miličevsi a vrchnost vyžadovala stále další a další práce bez jakékoliv odměny. To vše odporovalo dřívějším ustanovením, ale nebylo proti tomu odvolání.

   Selská povstání roku 1775 vyprovokovala vydání dalšího robotního patentu, ale ani ten nepomohl zdejším poddaným dovolat se svých dřívějších práv.

   Čas plynul dál, vrchnost ze svých požadavků neustupovala a prosby poddaných o úlevy se množily. V roce 1831 nakonec krásnodvorská vrchnost uzavřela s poddanými úmluvu o výkupu z robot, ale ve skutečnosti se to neprojevovalo. Částečně i proto, že lidé na vykoupení neměli peníze. Tehdy se ale našel jeden sedlák - Josef Tobisch z č.p. 13 v Německých Třebčicích, který se odvážil vystoupit proti této nespravedlnosti u soudu. Proces jej sice stál více než 400 zlatých, které mu nebyly uhrazeny, přestože spor vyhrál, ale potažní robota mu byla snížena ze tří dnů v týdnu na jeden. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno dekretem Dvorské kanceláře z 12. 12. 1832 a pak rozhodnutím gubernie z 2. 1. 1833.

   Pak však již brzy přišel březen 1848, který přinesl zrušení robotní povinnosti v Čechách. Obyvatelé Německých Třebčic ihned v říjnu 1848 podali společnou stížnost a žádali náhradu za škody, které jim nezákonným vymáháním roboty vznikly. Ve Státním oblastním archivu v Třeboni je tato stížnost uložena včetně soupisu požadovaných náhrad, které činily celkem přes 123 206 zlatých. Rozhodnutí ale vyznělo pro ně nepříznivě, protože všechny zpětné náhrady byly zamítnuty. Bylo jim řečeno, že svým dřívějším mlčením si to zavinili sami, protože již od dob Josefa II. mohl si každý poddaný na utiskování vrchností a jejich úředníků stěžovat u soudu. To ale neučinili a dále konali práce, ke kterým nebyli povinováni.

   Roku 1850 se obce staly samostatnými správními jednotkami a vrchnosti zůstala jen část pozemků. Byla to pak bohatá vesnice s vysoce úrodnou půdou, kde se pěstoval ječmen, pšenice, oves, cukrovka a pícniny. Velmi výnosný byl i chov dobytka. Vesnice se však potýkala s nedostatkem vody, protože blízká důlní činnost strhla prameny. V polovině 19. století byly u Německých Třebčic doly Jan a Václav. Severozápadně od obce bylo hliniště pro dobývání cihlářské hlíny.

   Obec Třebčice (Třebušice) německé, Deutsch Trebetitsch byla po roce 1945 přejmenovaná na Nové Třebčice a po roce 1956 se stala osadou Širokých Třebčic, se kterými přešly při územní reorganizaci v roce 1960 k obci Veliká Ves. Ve stejném roce přešly obě z okresu Podbořany do okresu Chomutov.

   Většina obyvatel před válkou i po ní pracovala v zemědělství. Po roce 1950 se zde utvořilo JZD, které bylo roku 1960 začleněno do státního statku. Ten zde vybudoval ze starých stodol velkovýkrmnu vepřů. Někteří obyvatelé ale vyjížděli za prací nebo do učení mimo obec.

   Farou patřily Nové Třebčice k Podlesicím, zdrav. obvodem a četnickou stanicí k Mašťovu a poštou i školou k Vilémovu.

   Ze zajímavých staveb v Nových Třebčicích je to č.p. 14 se štítem s renesančními prvky i bránou vjezdu do dvora, který koupil od jedné chalupářky pan z Thunu a Hohensteinu a vše zrekonstruoval.

   V obci u silnice stojí před č.p. 14 barokní sousoší sv. Václava se 2 anděly z roku 1773, renovované roku 1925, dnes však již opět značně poškozené. Vedlejší lidová dřevěná zvonice ze začátku 19. století se šindelovou střechou byla opravena roku 1982. Při silnici do Vitčic stojí sv. Jan Nepomucký z roku 1773.

   V roce 1991 se začal státní statek rozpadat a v roce 1992 zde bylo již 5 soukromých živností, dnes jsou jen dvě. O dva roky později byly v rámci restituce vydány tři zemědělské usedlosti.

   Následující tabulka ukazuje vývoj počtu obyvatel a trvale obydlených domů:

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1970 1991 2000 2011
Obyv. 151 144 184 167 144 149 147 62 40 27 24 26
Domy 21 26 26 30 25 27 30 33 11 12 6 11

   V roce 1921 zde žilo 9 Čechů a 140 Němců.

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21
1
22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání

Czech Point

czech point

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21
1
22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5
Vesnice
SDH Podlesice - Facebook

Diakonie BroumovÚstecký krajMikroregion Radonicko